PRAHA – Dne 11. července jsme oslavili, nebo spíše měli oslavit devadesátileté výročí navázání diplomatických styků mezi Peru a Českou republikou. Považujeme za velkou škodu, že na stránkách českého ministerstva zahraničí není ani alespoň připomenutí.
Možná, se řada lidí zeptá: „no a co??“ Odpověď zní: „z mnoha důvodů jde o velmi důležité výročí“. Je třeba vidět toto datum v kontextu dvacátých let minulého století, kdy naše země jakožto svobodná republika neexistovala ještě ani čtyři roky a demokracie byla na počátku v naší politické rovině.
Peru bylo vstřícné už k mladému Československu
Peru je zvláštní země, která možná v současné době pro Českou republiku nepředstavuje zemi zajímavou, leč je to země oplývající prakticky vším možným i nemožným jak z říše živočišné, tak z říše rostlinné, ale především je třeba zdůraznit zejména oblast nerostnou.
Bylo to Peru, které iniciovalo diplomatickou aktivitu vysláním svého chargé d´affaires p. Glicero Camino do mladého Československa. Na naší straně trvalo poměrně dlouho, než jsme ustanovili chargé d´affaires a to ještě ne trvalého, nýbrž konkurentního z Chile p. Jaroslava Netouška dne 8. června 1936. Funkci vyslance, ovšem též konkurentního, pak jmenovala naše vláda 6. dubna 1937 p. dr. Františka Kadeřábka z Buenos Aires…
Celé toto jednání však vůbec nebrzdilo naše obchodní vztahy, které byly na tehdejší dobu v podstatě velmi vřelé. Např. Baťa otevřel továrnu na výrobu obuvi nedaleko Limy ve vesnici Chosica, kde tato továrna vydržela až do počátku 21. století.
Peru jsme „dobyli“ našimi tanky i traktory
Peru jsme též „dobyli“ našimi zbraněmi, zemědělskými stroji a hlavně, výrobou skla. Těsně před druhou světovou válkou firma ČKD vyrobila „jednomužný tančík“ mající neobyčejné vlastnosti, které této zbrani umožňovaly pohybovat se i ve výškách nad 4 000 metrů nad mořem. Tančíky byly použity ve válce proti Ecuadoru. V současné době se podařilo Vojenskému museu České armády jeden takový tank získat do svých sbírek zpět.
Hned několik českých sklářských rodin se vystěhovalo do Peru, aby tady založily tradici výroby skla denní potřeby, které se vyrábí dodnes… Do Peru se před válkou vystěhovala i řada zajímavých lidí, kteří se posléze velmi dobře uplatnili v peruánské společnosti…. Což ovšem není předmětem této malé poznámky k našim diplomatickým vztahům.
Po dvou přerušeních fungují diplomatické vztahy dodnes
Je ovšem třeba také říci, že diplomatické vztahy mezi Československem a Peru nebyly vždy na nejlepší úrovni. Peru dvakrát přerušilo tyto vztahy a to poprvé ještě v roce 1948 a posléze v šedesátých letech za vojenské diktatury. K roku 1948 resp. k únoru toho roku se váže vzpomínka mnoha našich dosud žijících emigrantů či krajanů v Peru, jak jim zdejší vyslanec p. G. Ulloa pomohl okamžitým vydáváním víz k možnosti oficiálního odchodu ze země.
Ačkoliv toto netrvalo dlouho, přece se tímto způsobem dostalo ze země několik desítek rodin. Je třeba zdůraznit, že se Peru v posledních letech vždy projevilo velmi pozitivně, když bez problémů souhlasilo s pokračováním vztahů po roce 1989, a posléze po rozdělení našeho státu na státy dva v roce 1993.
Poškodíme vztahy rušením ambasád, nebo vsadíme na přátelství?
Od roku 1990 naše ekonomické styky s touto zemí rozhodně nejsou na úrovni hodné předešlé tradice obou našich států, což je bohužel výsledkem jakéhosi nezájmu všech vlád o celou Latinskou Ameriku. V poslední době stále častěji naši mladí lidé objevují nesmírné krásy této fantastické země. Možná, že se konečně zlepší i celý pohled a zájem o tuto oblast.
Chceme věřit, že ani diplomatické vztahy nebudou dále nijakým způsobem kráceny, např. rušením našich zastupitelských úřadů, a že se dočkáme dalšího výročí za deset, ale i za devadesát let.
Jan Kopecký (Ex-velvyslanec České republiky v Peru 1999-2004)
Antonín Seďa (předseda Meziparlamentní skupiny přátel Latinské Ameriky)
Dana Váhalová (členka Meziparlamentní skupiny přátel Latinské Ameriky)
Sdílet