Historické prameny dokládají, že zubní lékařství patří k nejstarším medicínským oborům vůbec. Jeho prvopočátky sahají až do roku 7000 př. n. l. Podoba moderní stomatologie se ale začala formovat mnohem později, konkrétně v roce 1723, kdy francouzský chirurg Pierre Fauchard publikoval převratnou knihu „The Surgeon Dentist“ (Chirurg-zubař). Nové vědecké poznatky však naprosto bortí představy o schopnostech našich dávných předků. Když nás v 21. století bolí zuby, zavítáme, i když ne vždy s velkou ochotou, ke svému zubaři na vyšetření. O mnoho tisíc let dříve však žádná taková možnost neexistovala. V případě bolesti chrupu tak neandrtálci sahali po tom nejprimitivnějším a nejdostupnějším, což byly různé léčivé rostliny. Nový archeologický nález však také naznačuje, že se mohli pouštět do amatérských „stomatologických zákroků“. Naprosto fascinující objev byl učiněn v archeologické jeskyni Čagyrskaja, která se nachází v jihozápadní Sibiři v Rusku. Vědci zde totiž našli zub neandrtálce. Ten následně prozkoumali moderními metodami včetně mikro-CT a elektronové mikroskopie. Výsledky poukázaly na otvor zasahující až do zubní dřeně, kde se nacházejí cévy a nervy. Detailní zkoumání také prokázalo jasné stopy po nějakém nástroji. Vědci se tedy domnívají, že nešlo o náhodné poškození, ale o cílený zákrok. Ač může tento zásah do zubu působit sebevíc drasticky, dával i v době před zhruba 59 tisíci lety smysl. Otevřením dřeně totiž dojde k odumření nervů, a tím i k ústupu bolesti. Podobný postup se v moderní medicíně začal běžně používat až o desítky tisíc let později. Neandrtálci tak zřejmě přišli na řešení, které předběhlo svou dobu.