KOMENTÁŘ / Česká republika se ocitla v bodě, který by neměl uniknout pozornosti žádného občana, a to bez ohledu na jeho politické preference. Nejde totiž o spor mezi vládou a opozicí, ani o další z kapitol nevýznamných politických střetů. Ve skutečnosti si musíme zodpovědět mnohem zásadnější otázku: mají zákony hlídat politiky, nebo se mohou přepisovat podle potřeb těch nejmocnějších? Ta otázka se zdá být úplně jasná, mohlo by se říct. V normálních demokratických zemích přece platí jednoduchý princip - pokud se politik dostane do střetu zájmů, musí ustoupit buď jeho politická funkce, nebo jeho podnikatelské aktivity. Zjevně to ale tak jasné není. Návrh poslanců Radka Vondráčka a Filipa Turka však podle řady kritiků a právních expertů míří zcela opačným směrem. Významně oslabuje pravidla střetu zájmů a v praxi by nejvíce prospěl právě Andreji Babišovi. Pokud by byl schválen, společnosti spojené s premiérem by mohly bez omezení čerpat i některé dotace, které jsou dnes kvůli střetu zájmů vyloučeny. Zkrácení lhůty pro vymáhání neoprávněně vyplacených dotací z deseti na čtyři roky, navíc se zpětnou účinností, by mohlo státu znemožnit domáhat se vrácení miliard korun vyplacených v minulosti. Návrh zároveň vyjímá z omezení takzvané nárokové dotace, které tvoří významnou část veřejné podpory směřující do firem holdingu Agrofert. Podstata problému však neleží pouze v konkrétních částkách ani v tom, zda některé dotace proplatí Evropská unie. Jde o zásadní precedens. O situaci, kdy se zákon nepřizpůsobuje obecnému principu spravedlnosti, ale zcela nepokrytě potřebám konkrétního mocenského centra. Právě teď a právě tady začíná pokus o…