ANALÝZA / Když Donald Trump v roce 2017 naposledy navštívil Peking jako úřadující prezident, Si Ťin-pching mu připravil velkolepé divadlo v Zakázaném městě a podepsaly se obchody za stovky miliard. Tentokrát, mezi 13. a 15. květnem 2026, bude atmosféra v Pekingu diametrálně odlišná. Trump se vrací do Číny nikoliv jako vítězný hegemon, ale jako lídr, kterého do kouta zahnala vlastní geopolitická rizika a domácí ekonomická nestabilita. Íránská past a energetické dilema Hlavním stínem, který nad summitem visí, je pokračující válka USA a Izraele proti Íránu. Zatímco Trumpova administrativa sází na politiku „energetické dominance“ založené na ropě a plynu, blokáda Hormuzského průlivu tuto kartu zcela znehodnotila. Ceny pohonných hmot a potravin v USA raketově rostou, což Trumpovu vyjednávací pozici zásadně oslabuje. Čína se naopak profiluje jako „elektrostát“. I když je největším nákupčím íránské ropy a ignoruje americké sankce, díky svým masivním investicím do obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky zvládá současné otřesy na trhu lépe než kdokoli jiný. Si Ťin-pching tak na summitu může vystupovat jako ten, kdo má klíč k deeskalaci konfliktu, ale Trump za to bude muset draze zaplatit. Vzácné kovy jako „tlačítko poslední instance“ Analýza mocenské rovnováhy ukazuje, že těžiště sporu se přesunulo od cel ke strukturální kontrole dodavatelských řetězců. Čína drží takřka monopol na kritické minerály a magnety, které jsou nezbytné pro americký obranný průmysl i moderní technologie. Poté, co Trumpova obchodní eskalace narazila na čínskou hrozbu omezení vývozu těchto surovin, musel…