GLOSA / Miroslav Ševčík opět dokázal, že česká politika je žánr, který se nedá překonat ani tou nejdivočejší satirou. Zatímco jiní musejí psát absurdní skeče pracně a s fantazií, docent ekonomie si vystačí s mikrofonem a vlastní představivostí. A ta je, nutno říci, bohatá jako archiv řetězových mailů z roku 2016. „Na letošního Bonifáce prý v parlamentu potkal vlastizrádce,“ zahájil Ševčík svůj pobyt v čtvrtečním vysílaní pořadu Události, komentáře v České televizi. Nepotkal ale agenta cizí mocnosti v plášti, ani se nepodíval do zrcadla, měli to být poslanci, kteří si dovolili nepropadnout hysterii ze sudetoněmeckého sjezdu, tedy poslanci opoziční. Ti z ANO, SPD a Motoristů jsou podle něj lidé „se zdravým selským rozumem“. To je v české politice obvykle diagnóza, nikoli kvalifikace. Rozhovor pak postupně nabral parametry historického fantasy románu. Ševčík nejprve vysvětlil, že sudetoněmecký landsmanšaft je organizace přímo řízená nacistickými zločinci. To je zajímavé zjištění zejména proto, že takřka všichni nacističtí zločinci až na pár dlouhověkých výjimek již několik desetiletí pobývají na hřbitovech. Ale dobře, v Ševčíkově geopolitickém univerzu zřejmě dál tahají za nitky z onoho světa. Když moderátorka připomněla, že akci podporují například potomci lidí, kteří přežili nacismus, dcera Arnošta Lustiga nebo rodina Tugendhatových, která musela před nacisty uprchnout, nastal okamžik hodný cimrmanovské psychologie. Nejprve zaznělo cosi jako „no samozřejmě“, takže divák získal dojem, že se právě dozvěděl o nové větvi mezinárodního spiknutí přeživších holokaustu. O pár vět později už ale Ševčík nevěděl, kdo co říkal, kdo kam jede a jaké má motivace. Což je mimochodem velmi praktická metoda…