Někdo za rodinou cestuje dvě hodiny, další půl dne a třetí na to pro jistotu nemá nervy, takže raději zavolá. Pak jsou tu ale tací, kterým návrat domů zabere skoro tři desetiletí. Za tu dobu lze běžně vystudovat, založit rodinu a možná i splatit hypotéku. Bylo 1. listopadu 1998, když tehdy devětadvacetiletý Brit Karl Bushby nazul odolnou obuv a vyrazil z chilského města Punta Arenas. V hlavě měl přitom poněkud ambiciózní plán. Dostat se pěšky až do rodného Hullu v Anglii. Cestu si rozplánoval na dvanáct let, a to bez kompromisů. Základem jeho výpravy byla dvě pravidla. Zaprvé nechtěl využít žádný dopravní prostředek, který by ho posunul blíž k cíli, a zadruhé se nesměl vrátit, dokud celou trasu nedokončí po svých. Pokud by se náhodou stalo, že by musel někam odcestovat, pokračoval by později přesně z místa, kde skončil. Zkrátka žádné ulejvání, jen tvrdá dřina pro paty a plosky. Z původně dvanáctiletého dobrodružství se však postupně stala výprava na téměř tři desetiletí. Do jeho plánů totiž hodily vidle vízové problémy, finanční krize, ale také pandemie i mezinárodní konflikty. V Rusku se dokonce dostal do problémů s úřady a kvůli zákazu vstupu musel hledat jinou trasu. Aby se dostal o něco blíž branám Evropy, musel v roce 2024 přeplavat část Kaspického moře. Za jednu z nejnebezpečnějších částí však zpětně označil průchod Dariénským průsmykem mezi Kolumbií a Panamou, oblastí známou nejen neprostupnou džunglí, ale také výskytem řady ozbrojených skupin. Procházkou růžovou zahradou nebyl ani přechod…