KOMENTÁŘ / Srbové ukázali, že ani politik s ovládnutými médii, mocenským aparátem a přáteli v Moskvě nemusí vládnout navždy. Pro české populisty je to lekce, kterou by si měli přečíst velmi pozorně. Ejhle, ono to jde. Aleksandar Vučić uznal porážku. Muž, který srbské politice vládl čtrnáct let, prohrál předčasné parlamentní volby se studentským hnutím, jež vyrostlo z protestů proti korupci. Studentská kandidátka získala po sečtení zhruba 97 procent okrsků přes 52 procent hlasů, a to při účasti, jakou země podle pozorovatelů nezažila od pádu Miloševiće. Vučićovo Sjednocené Srbsko skončilo s necelými 40 procenty hluboko za ní. Ulicemi Bělehradu a Nového Sadu se až do rána nesly klaksony, ohňostroje a pokřik, že Aleksandar je pryč. Není to jen porážka jednoho politika. Je to účet za léta slibů, který už nešlo zaplatit další tiskovou konferencí. Vučić měl přitom všechno, o čem zdejší populisté sní: moc, vliv na média, státní aparát, velkolepé stavby, každodenní vystupování před kamerami i schopnost vydávat vlastní politické přežití za národní zájem. A přesto ho porazili studenti, kteří ještě před dvěma lety neměli nic než transparenty, odhodlání a vztek. Jak se to stalo? Evropa na věčné časy. Tedy někdy později Vučić léta prodával Srbům evropskou budoucnost. Už v roce 2013 sliboval, že Srbsko bude do roku 2020 členem Unie. Po volbách v roce 2014 jako čerstvý premiér ujišťoval, že národu nikdy nelhal. Pak se termín posouval jako obzor, k němuž nikdy nedojdete: 2026, 2030, a nakonec rezignované „nerad prognózuji“. Srbsko mezitím…