Pro udržení průběžného důchodového systému nejsou ani tak zásadní změny jako posouvání věku odchodu do penze či nižší valorizace, ale hlavně silní trh práce a ekonomický růst. Klíčová ale je i mezigenerační spolupráce, jež se ale vytrácí.
Financování státních důchodů zajistí ekonomická aktivita. To znamená fungují trh práce, aby stát měl z čeho vyplácet důchodové dávky stále širší skupině příjemců. Tvrdí to ekonomka Lenka Farkačová, která působí na Vysoké škole finanční a správní. Ta dlouhodobě upozorňuje, že silný trh práce a ekonomický růst zajistí docela přehlížená věc. A tou je dobrá mezigenerační spolupráce, která podle ní v Česku ale příliš nefunguje.
„Ve chvíli, kdy nám mezigenerační spolupráce na pracovišti funguje, v tu chvíli je větší motivace všech generací zůstat déle na trhu práce, protože jim to dává smysl. Protože je to motivuje, a protože je to naplňuje. A není to vždycky jen o penězích,“ uvedla na sněmovním semináři [9.6.] „Cesta k trvalé udržitelnosti systému průběžného penzijního pojištění“ Farkačová.
Od 80 let dostanou lidé k důchodu po pěti letech vždy 500 korun
Pokud spolu vycházejí a spolupracují na pracovišti lidé napříč generacemi, pak podle ní vykazují větší produktivitu práce. Zaměstnanci současně zůstávají v práci déle a společně vytvářejí i nové procesy, přicházejí s novými nápady.
„V případě, že je tam mezigenerační spolupráce, tak je to prospěšné pro jednotlivce, pro firmy, pro ekonomiku,“ shrnula ekonomka, která se ve svém oboru zaměřuje na sociální politiku, včetně důchodového systému.
Klíčem k udržení důchodů je mezigenerační spolupráce
Problém ale je, že v posledních letech se ukazuje, že spolupráce napříč generacemi na pracovištích podle ní příliš nebo vůbec nefunguje. Poukázala na to především digitálními technologiemi prvně naplno zasažená generace Z [ročníky 1997 až 2012]. Ta se již postupně dostává na trh práce, ale příliš otevřenosti od „starých bardů“ se jí nedostává.
„My sice víme, že je [gen. Z] potřebujeme, ale na druhou stranu tady panuje celá řada předsudků a stereotypů vůči této generaci,“ popisuje Farkačová.
Mezi nejčastější předsudky vůči této generaci podle ní patří to, že jsou líní, mají nízké pracovní nasazení a tempo. Nejsou dostatečně disciplinovaní, jsou méně seriózní, příliš zaměření na sebe a hodně závislí na technologiích.
„To všechno jsou ale předsudky, stereotypy,“ upozorňuje Farkačová s tím, že jde o jinou generaci, s jiným pohledem na život a jinými přednostmi.
„Generace Z touží po flexibilitě a rovnováze pracovního a osobního života,“ dodává.
Komentář: Straší nás stárnutím, ale sami nám nepěkné stáří připravují
Nikoho by podle ní nemělo překvapovat, že chtějí mít více volného času a vlastního života. Už třeba i proto, že netuší, jak vyřešit bydlení. A i neustále zmiňované důchody a zajištění od státu je pro ně tak trochu „ve hvězdách“.
„K tomu vidí ty vyhořelé manažery předchozích generací,“ dodává s tím, že generace Z se vlastně chová velice racionálně.
Generace Z chce vědět, co dělá a proč to dělá
Generace Z totiž hledá práci, která jí dává smysl a která má nějaký dopad a výsledek. A s tímto jejich přístupem mají firmy i stát jako zaměstnavatel při vytváření podmínek pracovat. Pro ni, jak říká, už neplatí, že budou jako předchozí generace zůstávat v práci jen kvůli obavě ze ztráty zaměstnání.
„Tohle už ta současná generace nemá,“ říká s tím, že takový přístup k práci tito mladí lidé a jejich nástupci nemají a raději zůstanou nezaměstnaní.
„A to je něco, co by nás mělo popíchnout,“ upozorňuje.
Mladí evropští poslanci mluví o důchodcích jako o hospodářské zátěži
Ve své odborné praxi před několika lety šetřením zjistila, že mladí lidé, kteří tehdy přicházeli na trh práce typicky uzavírali pracovní smlouvy na jeden rok. A ukázalo se, že nikoli zaměstnavatelé, ale tito zaměstnanci nechtěli po uplynutí roční doby smlouvy prodlužovat. A nestála za tím nízká mzda nebo odměna či náročnost práce.
„Ta příčina byla pocit, že po tom roce v práci stále stojí na okraji pracovního týmu. A nejsou stále jeho plnou součástí,“ popisuje.
Až 60 % lidí opustí práci kvůli atmosféře na pracovišti, dá se tomu ale předejít
A pokud si takovou zkušenost odnesou hned ze začátku pracovní kariéry, tak není podle ní moc šancí dosáhnout silného trhu práce, na němž bude zastoupeno více věkových generací.
„To je ta největší hrozba,“ říká s tím, že se musí společnost znovu naučit, že na pracovišti běžně fungují mladí a starší. Tedy různé věkové generace. A každá z nich na trh přináší nové nápady a má i své výhody.
Veronika Táchová
