Česká ekonomika se umístila na osmém místě v letošním pátém ročníku Indexu prosperity. Důvod k velké oslavě to ale není. Ačkoli se Česko vyznačuje vysokými investicemi, nijak slavné to není s vykazovanou přidanou hodnotou.
Každoroční Index prosperity značí závěr průzkumu, který pro Českou spořitelnu [ČS] a portál Evropa v datech realizuje agentura Ipsos. Letos v něm Česko bodovalo. Zatímco v prvním ročníku Indexu prosperity v roce 2022 se umístila česká ekonomika na 9. místě v evropské sedmadvacítce, v následujících dvou letech propadla na 12. místo a následně na 14. místo. Letos si ale znovu polepšila, když skončila osmá.
Mezi postkomunistickými zeměmi v EU má dlouhodobě nejlepší výsledky. V ročnících 2022 a 2023 se umístila na prvním místě, v ročnících 2024 a 2025 pak na místě druhém za Slovinskem. V letošním 5. ročníku se opět vrátila ČR na první příčku.
Na prvních třech příčkách Indexu se konzistentně drží Švédsko, Německo a Dánsko. Tím však dobré zprávy docela „končí“.
Česká ekonomika a přidaná hodnota
Pokud se v rámci Indexu zaměříme na to, která ekonomika má větší přidanou hodnotu, Česko už zdaleka tak nevyniká. Náskok má naopak Polsko. V přidané hodnotě vývozu zaujímá s 66,7 procenta 11. příčku, zatímco Česko s 58,2 procenta je sedmé od konce. To v praxi znamená, že když se přivezou do Česka a Polska součástky či suroviny ze zahraničí, a z nich se sestavuje výsledný produkt, polský podíl na jeho výsledné ceně je v průměru větší než český.
„Česko se chytilo do pasti subdodavatelského modelu. Jsme sice velmi dobří ve výrobě komponentů, máme vysoký podíl hi-tech vývozů, ale finální marži, značku a duševní vlastnictví drží někdo jiný. Polsko má výhodu většího vnitřního trhu, který přirozeně generuje více finálních producentů, ale i silnějšího kapitálového trhu, který umožňuje budovat vlastní kapitál a značky,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.
Polsko tedy oproti Česku představuje větší „mozkovnu“ než „montovnu“, především co se týče exportu. David Navrátil na tento rozdíl v obecné rovině upozorňuje dlouhodobě. A jako vždycky dodává, že tuto skutečnost Česko ovlivní větším důrazem na výzkum pokročilých technologií, duševní vlastnictví a míru specializace.
Měřeno HPH se umisťuje Česko na chvostu EU
Problém je, že pod dvacátým místem se Česko v metrikách o přidané hodnotě umisťuje konzistentně napříč ročníky. Nedá se přitom říci, že by Česko do své ekonomiky snad neinvestovalo – právě naopak.
Index prosperity: Hrubá přidaná hodnota/celková produkce
[Zdroj: ČS, Evropa v datech]
V míře investic [soukromých i veřejných, pozn. red.] vůči hrubému domácímu produktu aktuálně zaznamenává nejvyšší hodnoty. Mezi největší „investory“ dokonce patří Česko dlouhodobě. Jenom to ale nestačí, říká analytička ČS Tereza Hrtúsová. Podle ní v Česku investice nemíří vždy tím správným směrem.
„Pro Česko je typický vysoký podíl investic do strojů a zařízení, 36 procent. Dánsko a Švédsko mají oproti ČR naopak výrazně vyšší podíl investic do nehmotného majetku typu patentů, ochranných známek či softwaru. V roce 2024 činil podíl investic do produktů duševního vlastnictví v Dánsku 30 procent a ve Švédsku 29 procent na celkových investicích, zatímco v Česku to byla stále necelá pětina, tedy 19 procent,“ vysvětluje.
„My v podstatě kupujeme rychlejší běžící pásy, zatímco vítězové dneška investují do toho, co se na těch pásech bude vyrábět za deset let,“ dodává.
Přidaná hodnota a produktivita
Nízká přidaná hodnota se promítá i do měření produktivity práce v Česku. To se v tomto ohledu umístilo až na 17. místě v EU. I když ji máme vyšší než většina zemí střední a východní Evropy, naopak chudší Slovensko má oproti nám lepší výsledek. Průměrný obyvatel Česka totiž odpracuje více hodin než průměrný obyvatel Slovenska, protože máme větší podíl populace v produktivním věku i větší zaměstnanost.
„Čeští zaměstnanci také pracují více hodin než lidé zaměstnaní v bohatších evropských zemích, jako je Dánsko nebo Nizozemsko. Tyto země ukazují, že klíčem k úspěchu není se přepracovat, ale investovat do přidané hodnoty ekonomiky. Dokud budeme mít 3. nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělané produktivní populace v EU a pokud nebudeme více investovat do vlastních inovací, zůstaneme zemí levné práce,“ říká analytik Evropa v datech Adam Trunečka.
Počet robotů na 10 000 zaměstnanců
[Zdroj: ČS, Evropa v datech]
Upozorňuje na další závěr Indexu, který se týká kvality českého vzdělávání. Z něj vyplývá, že se česká ekonomika směrem k vyšší přidané hodnotě zatím ani nevydala. To je podle Trunečka zvlášť problém vzhledem k budoucímu stárnutí populace.
Problém je i u zahraničních investic
Autoři Indexu dále upozorňují na to, že od roku 2022 pozorují proměnu u zahraničních investic. Česko se sice celou dobu drží zhruba v průměru EU – mezi 13. a 15. místem. I tak ale stav přímých zahraničních investic v poměru k HDP v Česku za tu dobu klesl ze 101,5 procenta na 86,7 procenta.
Přímé zahraniční investice
[Zdroj: ČS, Evropa v datech]
Tato metrika se skládá jak z investic a vlastnictví ze zahraničí v české ekonomice, tak z českých investic a vlastnictví v zahraničních ekonomikách. Zatímco ve směru z Česka do zahraničí hodnota osciluje kolem 20 procent, v opačném směru můžeme pozorovat propad ze 78,2 procenta na 64,6 procenta.
Podle Hrtúsové jde o známku dospívání české domácí ekonomiky: „Se svižným růstem mezd, velmi nízkou nezaměstnaností a drahými energiemi přestáváme být cílovou zemí pro jednoduchou výrobu.“
Amerika si oproti ostatním stojí velmi dobře, říká Jan Hladík
Na jednu stranu Česko podle ní bojuje s nízkou přidanou hodnotou – a vysoké domácí investice do ní bohužel dostatečně nesměřují. Na stranu druhou přestala česká ekonomika lákat zahraniční kapitál, protože už má nějakou přidanou hodnotu. Ta spočívá zejména v komplexní ekonomice, vysoké míře robotizace či nízkém zadlužení i přes rozsáhlé investice. V tomto ohledu například Polsko zůstává navzdory senzačním titulkům o ekonomickém boomu na předposledním místě.
–RED–
