Smart News se věnují počtům a situaci Ukrajinců na východě Slovenska. Za každým statistickým číslem jsou lidské příběhy. A platí to i pro Sergeje. Ten opustil rodný Charkov před 11 lety a zakotvil v Košicích. Dalším je Maksym, ten z Ukrajiny na Slovensko odešel v roce 2024.
Sergej [29], který pracuje jako kadeřník, se plně přizpůsobil Košicím. Chce se i nadále věnovat svému řemeslu jako podnikatel a své rodině. Maksym, který pracuje v Tatravagonce jako svářeč, to vidí podobně. Na Slovensku potkal i svou budoucí ženu. Oba svým příběhem ukazují, že schopnost adaptace a chuť budovat nový život v míru jsou silnější než válka.
—
Sergej se vyhýbá přímému hodnocení ukrajinských politiků, ale jeho slova nesou silnou kritiku: „K současnému vedení se nedokážu nijak vyjadřovat, protože nejsem odborník a nežiji na Ukrajině. Ale vím jistě, že současné vedení rozhodně nedělá vše pro to, aby se občané cítili více chráněni.“
Korupce z Ukrajiny podle něj nezmizela. Na otázku, proč válka nekončí, odpovídá rázně: „Válka nekončí, protože to stále někomu vyhovuje.“
Jeho postoj k řešení války je jasný: „Samozřejmě jsem pro její konec. Podmínky podle mě vůbec nejsou podstatné, hlavně aby přestali umírat nevinní lidé.“
Ukrajinci si přejí konec války. Chtějí své blízké živé a konec zabíjení
Sergej na Slovensko přišel v roce 2015 a vzpomíná, že ho tu zaujal klid lidí – výrazný kontrast oproti dynamickému a turbulentnímu prostředí, ve kterém vyrůstal.
Jazyk se učil přes komunikaci se spolužáky a čtením knih: „S tím jsem osobně problém neměl, ale trvalo mi to zhruba rok a půl, než jsem si byl v jazyce plně jistý.“
Sergej dnes vnímá Slovensko jako zemi, která ho přijala, i když adaptace nebyla vždy přímočará. K úřednímu vyřizování říká, že ani to nebyl velký problém. Je ale třeba vždy vědět, co přesně úřady požadují.
„Mohlo by to ale i fungovat lépe,“ dodává.
Jak to vidí Maksym
Vypuknutí války v roce 2022 bylo pro Maksyma, který vyrůstal v malé vesnici Borbyn na západě Ukrajiny a věnoval se podnikání, překvapením.
„Bylo to překvapení pro každého Ukrajince.“
Když v roce 2024 odešel na Slovensko, vzal si online kurzy slovenštiny a dál se jazyk učil hlavně v práci, v komunikaci se spolupracovníky.
„Jako všude jsou tu zlí i dobří lidé. I když je tu hezky a dobře, vím, že tu vždy budu cizinec. Ale děkuji za možnost žít a pracovat,“ říká a dodává: „Nadále chci žít a pracovat na Slovensku, protože jsem tu potkal svou budoucí ženu…“
Maksym má válku, jak říká, v hlavě skoro pořád: „Skoro vždycky o tom přemýšlím a trápí mě, že jsem v bezpečí, mám všechno, a tam lidé žijí bez elektřiny a bez jistoty zítřka.“
Podmínky případného míru vidí Maksym jasně: „Každý psychicky zdravý člověk nechce válku. A důležité je pamatovat, že to Ukrajina válku nezačala. A když ji nezačala, má právo ji ukončit za takových podmínek, jako jsou: Návrat území z roku 1991, obnova oblastí zničených během nepřátelských akcí a návrat všech válečných zajatců.“
Spectator: Nadějí pro Ukrajinu je prezident Trump, nikoliv Zelenský
Podle Maksima prezidentské a ani jiné volby na Ukrajině být teď nemohou, protože jsou všichni na frontě.
„S lecčím nesouhlasím, ale na druhou stranu hodně z toho, co se dělá, směřuje k záchraně nezávislosti a identity Ukrajiny. Volby na Ukrajině nemohou proběhnout. Zaprvé, prezidentské volby jsou za stanného práva zakázány. Zadruhé, velká část lidí se nachází v okupaci a mnozí jsou momentálně na frontě, takže fyzicky to není ani možné.“
Marek Jendrál, spolupracovník redakce Smart News na Slovensku
