Aktuální znovu jalová debata o euru, kterou otevřel prezident Petr Pavel, přichází v době, kdy premiér Andrej Babiš [ANO] útočí – podobně jako Donald Trump v USA – na centrální banku, aby když už ne snížila, tak alespoň nezvyšovala sazby.
Premiér Babiš argumentuje nižšími sazbami v eurozóně [2,15 %], ale současně také odmítá přijmout euro, které pro změnu fedruje prezident Pavel.
„A znovu se ptám, když ČNB drží sazby na 3,5 procenta, kdo na tom vydělává, samozřejmě komerční banky. My přitom máme podle Eurostatu třetí nejnižší inflaci v EU, máme 2,1 procenta. A jsou hlasy, že se sazby zase zvýší. Ale tady není důvod navyšovat sazby. A na výši těch sazeb vydělávají ty komerční banky a vydělávají na všem. Je potřeba, aby ty banky byly rozumné. Chápu, že se to někomu nemusí líbit, ale není možné, aby tady občané platili všechno. Není možné, aby tady bankovní domy sdíraly lidi a ČNB jim v tom pomáhala“ uvedl Andrej Babiš na včerejší [3.6.] tiskové konferenci, na které spolu s ministryní financí Alenou Schillerovou [ANO] oznámili změny ve třetím důchodovém pilíři [podrobně v odkazu níže, pozn. red.].
Vláda brutálně srazila poplatky penzijním fondům. Peníze lidem, ne bankám, hřímá
Současně na té stejné tiskové konferenci premiér Babiš ale i odmítl přijetí eura. A to zdůvodnil následovně: „Nechceme ztratit další kus naší suverenity. A pak tam sedět [v eurozóně, kde podle premiéra rozhoduje pár zemí] v koutě“. Rovněž dodal, že navyšovat v současné době základní úrokové sazby „míří proti všem“.
—
Mnozí si tak ťukají na čelo. Věc ale není zdaleka tak černobílá. I když se nyní zástupci České národní banky [ČNB] bijí v prsa, jak je jejich základní úroková sazba ve výši 3,5 procenta optimálně nastavena na dopady konfliktu na Blízkém východě, stále drží sazbu podstatně výš, než je aktuální inflace [2,1 %]. A podobné to bylo i v době, kdy Američané s Izraelci na Írán vůbec neútočili. I tehdy měla sazby ČNB neúměrně vysoko oproti inflaci. Čímž skutečně prospívala komerčním bankám, jak tvrdí premiér, a brzdila ekonomiku.
Bankovní rada ČNB: Jestřábí politika ano, ale určitě ne teď zvýšení sazeb
Komu by se výše uvedený argument nezdál správný, nechť tedy zodpoví otázku, jak je možné, že jedna a ta samá sazba ČNB je podle jejích zástupců perfektní v situaci, kdy se ropa obchoduje za 60 USD, a ta stejná jedna sazba je podle jejích zástupců perfektní i v situaci, kdy se ropa obchoduje za 110 USD. Přičemž odpovědí není to, že teď je nejdůležitější hlavně „ta stabilita“. Protože, jak říkal prezident Zeman, který je zodpovědný za současné vedení ČNB, jen hlupák nemění své názory. Byť to tedy říkal trochu jinak.
Samozřejmě, že velkou roli v tom všem hrají spolu s růstem mezd, spotřeby vlády i domácností a zadlužováním i vysoké ceny nemovitostí v Česku. A to proto, že mohou být ještě vyšší. Ale jestli je hypotéka dražší, nebo levnější o pár stovek tisíc korun při takových cenách realit, jaké my tu už máme, je dost možná už docela fuk.
—
A tak: I když mnohé zjevné chyby v minulosti jdou i za Evropskou centrální bankou [ECB], přece jen se nabízí otázka, jestli by pro nás všechny nebylo snazší přestat řešit stát ve státě v podobě ČNB a „spokojit“ se s eurem. Jestli by to nakonec pro nás všechny nebylo levnější a pohodlnější. Odpověď na tuto i další otázky hledá na Smart News ve svém komentáři hlavní ekonom Argos Capital Kryštof Míšek. Více v jeho komentáři „Euro a jeho sazby by nám nejspíš fakt nepomohly“.
Euro a jeho sazby by nám nejspíš fakt nepomohly
Poslední nářky nad vysokými sazbami v ekonomice ze strany vládních činitelů znovu otevřely palčivou otázku, kterou řeší už nejedna politická generace: „Může být euro pro českou ekonomiku přínosem? Nebo dnes už převažují spíše rizika?“ Zkusím na to odpovědět v kontextu posledního vývoje českého hospodářství.
Trvalo poměrně dlouho, než se česká ekonomika zbavila vysoké inflace, která na svém vrcholu v roce 2022 dosáhla 15,1 % meziročně. Ve své podstatě se české hospodářství vracelo zpět k inflačnímu cíli 2 % téměř čtyři roky. Za této situace si můžeme poměrně snadno představit, že by nám účast v měnové unii příliš nepomohla.
Dobrým důkazem byla inflace ve státech jako Rakousko, Estonsko nebo Slovensko. Růst cenové hladiny se v těchto ekonomikách pohyboval v rozmezí 12–20 %, přičemž měnová politika ECB tomu dlouhou dobu vůbec neodpovídala. Evropská centrální banka držela ještě v roce 2021 sazby v záporu a na svém vrcholu v roce 2023 dosáhla depozitní sazba pouze 4 %. Pro srovnání — v Česku byla základní sazba ČNB na úrovni sedmi procent.
Právě zde se ukázalo, že domácí měnová politika fungovala při hlídání cenové stability výrazně lépe. Česká národní banka reagovala na inflační šok mnohem rychleji a agresivněji než ECB. Ano, vyšší sazby bolely domácnosti i firmy, zdražily hypotéky a zpomalily ekonomiku, ale zároveň pomohly stabilizovat korunu a zabránit ještě většímu roztočení inflační spirály. To je něco, co bychom v eurozóně jednoduše neměli pod kontrolou.
—
A právě dnes, kdy znovu hrozí další inflační vlna způsobená možným nabídkovým šokem na trhu s energiemi, geopolitikou nebo problémy v dodavatelských řetězcích, dává otázka vlastní měnové politiky ještě větší smysl. Chceme se opravdu v takové situaci sbližovat se sazbami měnové unie? ECB už jednou ukázala, že na růst inflace reaguje pomalu. Instituce navíc musí svoji politiku vyvažovat tak, aby mimořádně zadlužené státy, jako Itálie nebo Francie, byly schopné dlouhodobě obsluhovat svůj dluh. To přirozeně omezuje prostor pro razantnější kroky.
Česko není Malta
Česká ekonomika je přitom strukturálně jiná než ekonomiky jihu Evropy. Má vyšší podíl průmyslu, větší citlivost na ceny energií a často i odlišný hospodářský cyklus. Jednotná měnová politika tak nemusí vždy odpovídat tomu, co české hospodářství skutečně potřebuje. Poslední inflační epizoda podle mě velmi dobře ukázala, že možnost vlastní reakce přes sazby i kurz koruny byla pro Česko výhodou, nikoli problémem.
Mít euro je jen další malý krok, říká asset manažer John O’Toole
I proto bych po této zkušenosti velmi varoval před snahou tlačit centrální bankéře v ČNB do rychlého snižování sazeb. To znamená do přílišného sbližování měnové politiky s ECB. Inflace sice výrazně zpomalila, ale rozhodně není jisté, že máme definitivně vyhráno. A právě možnost samostatně reagovat na další potenciální šoky může být v následujících letech jednou z největších výhod české ekonomiky.
Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital
