Premiér Andrej Babiš [ANO] spolu s ministryní financí Alenou Schillerovou [ANO] včera, když představovali změny v penzijním spoření ve třetím pilíři důchodového systému, ostře zajeli do tuzemských bank. A dost možná až příliš ostře.
To ne snad proto, že by si to tuzemské banky, které v drtivé většině ovládají zahraniční vlastníci, nezasloužily, ale protože tuzemské banky jsou mocné. A mocné jsou proto, že mají peníze, moře peněz. Není náhoda to, na co včera upozornila Alena Schillerová, když řekla, že mezi 20 největšími firemními plátci daně z příjmů za rok 2025 je nejvíc bank. Měla pravdu, je…
ČEZ uvolnil místo jedničky v TOP 20 Škodě Auto. Posílili zbrojaři
Každý rok tuzemské banky, z nichž ty největší ve svých reklamách tak často hrají na národoveckou notu, posílají desítky miliard korun svým matkám do zahraničí. Desítky miliard pro každou jednu matku. Češi, kteří vinou ne vždy podařené transformace v 90. letech de facto nemají žádnou svou vlastní velkou banku, se tak stali dlouhodobým zdrojem tučných zisků hlavně svých sousedů. A jsou to spolehliví plátci. To vám řekne každý jen trochu solidnější bankéř, není v Česku dlouhodobě výnosnějšího byznysu, než je právě bankovnictví. Češi platí řádně, včas, ochotně a všechno. A platí dokonce i to, co by jinak platit nemuseli. Vyplývá to z toho, jak moc lidí třeba dál zůstává u konkrétních bank, kterým by, pokud by používali alespoň trochu zdravého rozumu, museli dát už dávno vale.
Češi ale drží a dál platí. A neplatí jen za bankovní služby, ale i za investice, penzijní spoření, pojištění a tak dále a tak dále. I tyto segmenty finančních služeb totiž ovládají hlavně banky. Pokud vám ve vaší bance například nabídnou jako ten jediný nejvýhodnější podílový fond takový, který spravuje investiční společnost z domovské země dané banky, přemýšlejte, proč asi. Pokud vám nabídnou jako jediný správný ten fond, který investuje do firem v domovské zemi dané banky, rovněž přemýšlejte, proč asi. Že je pro vás tím nejlepším? Asi těžko…
Český krmelec se otřásl v základech
Nicméně výše uvedené je tady u nás v Česku dlouhodobě zavedený standard. Jen málokdo se mu diví. A zřejmě to asi ani nikomu nevadí. Protože kdyby to někomu skutečně vadilo, muselo by to být přece už dávno jinak. Což zaráží. Vždyť nám samy banky den co den říkají: Kdo si neumí spravovat své peníze sám, kdo není s to rozhodovat o svých vlastních penězích sám a ve svém vlastním zájmu, není finančně gramotný. A tak znovu: Češi cálují a banky se zahraničními vlastníky inkasují. Přičemž nejde jen o banky…
Ne ombudsman, ale i jiné obchody a nižší DPH zlevní potraviny
Nic proti tomu, každý je svého štěstí strůjce. Nicméně nyní, jak se zdá, přece jenom padla kosa na kámen. A to v tom smyslu, že Češi neplatí jenom bankám, ale jak zjistil premiér Andrej Babiš s ministryní Schillerovou, bankám platí i stát. Což v případě penzijního spoření znamená, že velkou část z těch peněz, které Češi pošlou státu na daních a stát zase jim v podobě státního příspěvku a daňových úlev na jejich penzijní spoření, skončí zase u bank. A to prostřednictvím neúměrně vysokých poplatků za služby jejich penzijních společností. Často navíc za služby, které ne vždy jsou úplně perfektní. V tomto případě je řeč například o mizivém zhodnocení do penzijních fondů zainvestovaných peněz.
Vláda brutálně srazila poplatky penzijním fondům. Peníze lidem, ne bankám, hřímá
Přičemž toto zdaleka nejde jenom za bankami. Jde to i za těmi, kteří u nás tvoří zákony. A pak je tedy otázka, jestli jsou to zákony pro banky nebo pro lidi. A jak se včera ukázalo, podle vlády jsou ty zákony spíše pro banky. Jinak by totiž včera na tiskové konferenci premiér Babiš spolu s ministryní Schillerovou nehřímali:
Andrej Babiš: „Chápu, že se to někomu nemusí líbit, ale není možné, aby tady občané platili všechno. Není možné, aby tady bankovní domy sdíraly lidi…“
Alena Schillerová: „Peníze lidem, ne bankám! To je naše heslo pro změny v penzijním spoření!“
—
Přičemž premiér Andrej Babiš do svého boje proti bankám zatáhl ještě Českou národní banku. I ta podle jeho slov více než na lidi myslí na blaho komerčních bank. A to tím, že drží úrokové sazby až příliš vysoko. Zde je celá problematika sice o něco složitější, ale i tak jde o tvrzení, které tak nějak zapadá do celkového obrázku.
Komentář: Nepomůže ani Pavlovo euro, ale ani Babišovy nižší sazby
Obrázku, ze kterého nejspíš vzejde ještě velká hádanice mezi zástupci bank, včetně té centrální, a vládou a premiérem Andrejem Babišem. Přičemž v tom nepůjde, jak už je v Česku zvykem, o nic jiného než zase jen a jen o peníze. O moře peněz.
Co z toho plyne pro lidi, ale i pro premiéra Babiše?
Pokud má vláda Andreje Babiše v tomto svém novém boji na mysli zájem lidí, je třeba jí držet palec. Nicméně je třeba také říci, že svými nynějšími slovy proti bankám premiér Babiš vyzval na souboj vůbec ty nejmocnější „elity“ v zemi. Elity jsou v uvozovkách z toho důvodu, že jen peníze z nikoho elitu ještě nedělají. Avšak jsou to v drtivé většině právě peníze, které vyhrávají. A proti tuzemským bankám je i ten Agrofert a další „někdejší“ firmy premiéra Babiše, jen Agrofertík. A ty jeho další firmy zas jen firmičky.
Samozřejmě, že tento příměr kulhá na obě nohy. Premiér Babiš se svými firmami přece už nemá nic společného. Naopak teď řídí „firmu“ největší, tedy stát. Ale i tak tento příměr možná ukazuje na to, že Andrej Babiš svými slovy proti bankám přece jen podcenil celou situaci. Že přecenil svou sílu.
Což se navíc děje za situace, kdy proti sobě má už i ta nejmocnější média v zemi. Víc než silný Seznam na internetu a pak veřejnoprávní média. I jim se totiž rozhodl sáhnout na peníze. Tedy… Abychom byli přesní, má proti sobě pracovníky veřejnoprávních médií.
Premiér Babiš proti sobě ale má i prezidenta Pavla. To i se všemi jeho zbrojaři po boku. A tak teď jde o to, že pokud se k těmto jeho stávajícím nepřátelům přidají ještě banky, možná i Andrej Babiš narazí na mez svých možností.
Pokud se totiž spojí ten obrovský vliv médií, prezidenta Pavla s penězi bank proti němu a jeho vládě, můžeme se všichni ještě nadít velice nepěkných věcí. Za peníze v Česku totiž dneska udělá kdokoli docela cokoli – ať už je to prezident, novinář, herec nebo bankéř. A to i centrální, jak už jsme také měli možnost vidět.
Na druhou stranu, vlastně, my ostatní můžeme být v klidu. My máme své jisté – platit, platit a zase znovu – platit. Anebo by to snad mohlo být i jinak?
Daniel Tácha
