Živě: Kdo získá cenu Jiřího Ortena za rok 2026?

Praha 19. května 2026 (PROTEXT) – Odborná porota 39. ročníku Ceny Jiřího Ortena vybrala z 29 přihlášených titulů trojici nominovaných autorů: Nelu Bártovou (Házeliště granátů), Dariu Gordovu (Formaldehyd) a Martina Kanaloše (Já, Tran a všechno ostatní). Prestižní ocenění pro autory do třiceti let, které každoročně uděluje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, bude slavnostně předáno 19. května.

Přenos z pražské Čítárny Unijazz můžete sledovat od 18:00.

O nominacích a laureátovi rozhoduje odborná porota, kterou v 39. ročníku tvoří: básník a laureát Ceny Jiřího Ortena 2022 Vojtěch Vacek (předseda poroty), pedagožka a komparatistka Eva Marková, literární historik a teoretik Karel Piorecký, básník a novinář Karel Škrabal aspisovatelka a laureátka Ceny Jiřího Ortena 2015 Alžběta Stančáková.

Cena Jiřího Ortena, již organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze, jež se letos díky příspěvkům sponzorů zvýšila na 70 000 Kč. Další dva nominovaní získají po 15 000 Kč. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace. 

Kromě výše zmíněných nominovaných děl zaujaly porotu svými kvalitami i další knihy. Jednotliví porotci proto přidávají své osobní tipy:

  • Tip Evy Markové: Petya Stach Od svého vyoutování nosím jen boty, ve kterých můžu bojovat nebo utéct
  • Tip Karla Pioreckého: R. L. Kramár Sukces Saisóny atto I., atto II
  • Tip Alžběty Stančákové: Marie Škrdlíková Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje
  • Tipy Karla Škrabala: Jakub Poštolka Selské lesy; Michal Grac: Obecní ampliony
  • Tip Vojtěcha Vacka: Natália Antoňáková Děloha   

 

MEDAILONKY NOMINOVANÝCH AUTORŮ A JEJICH DĚL

Nela Bártová: Házeliště granátů (Bílý Vigvam)  

Nominace za extatickou a originální směs syrových textů, která využívá pouličního jazyka, drogového slangu i střípků všednodenní digitality. 

Anotace: Nela Bártová se ve své druhé sbírce pasuje do role štěnice na zdi a přináší básně složené (mimo jiné) z odposlechnutých promluv, frází, urážek od různých lidí a z různých míst. Tuto látku pěchuje do granátů,  které v rauši hází na stránku dřív, než stačí vybuchnout. Její básně jsou panoptickou jízdou plnou svébytného, extatického jazyka. Afekt střídá koncept, slova se štěpí a zase slučují. Při opatrném průchodu házelištěm hrozí nebezpečí úrazu, lyrická mluvčí jede na plný koule a všímá si změn v ostatních i v sobě. Jedině tak se z toho všeho může vrátit zpět, střízlivá jak dělo. 

Nela Bártová (*1998) vystudovala sochařství na brněnské FaVU a pražské AVU, pracuje převážně se sklem. Sbírá terénní nahrávky a jako neli vanilli občasně mixuje kolotočářské techno. Nedílnou součástí její práce je text – publikovala na několika literárních webech, v časopisech, antologiích a v ostravském nakladatelství Bílý Vigvam jí v roce 2021 vyšla sbírka Na konci chodby je ráno, která byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii debut roku. V roce 2025 jí v tomtéž nakladatelství vyšla druhá kniha – Házeliště granátů.       

V Házelišti granátů existuje podobný systém jako v mé předchozí knize Na konci chodby je ráno – básně jsou rozděleny do cyklů (z nichž každý má nějakou tematickou definici), do nichž jsem napasovala patřičné básně. Není to „jen“ kniha – vzadu je stránka s QR kódem a ta odkazuje na můj Soundcloud, kde je sedmiminutová zvuková krajina, ve které jsem zmixovala terénní nahrávky z cest (ze kterých vzešel oddíl „něco v dálce na obrysu“) a např. i kousky těch původních nahrávek, ze kterých vznikly „štěnice“. Na tomto lze vidět, jak přistupuji k tvorbě celkově – všechna média jsou u mě přirozeně propojená. Psaní mi prorůstá naprosto vším, přemýšlím komplexně, protože nic z toho, co dělám nefunguje samo o sobě. Pracuji situačně, v kontextu, vymýšlím věci na míru, aby přímo seděly a odrážely místo, náladu a témata, která mě zajímají,“ shrnuje Nela Bártová.       

Daria Gordova: Formaldehyd (Protimluv)       

Nominace za zdařilé ovládnutí žánru básně v próze, který je v jejím podání barvitým dějištěm významů vyvěrajících z robustní imaginace i hluboké (sebe)reflexe soudobého člověka a jeho vztahu ke světu a jazyku.       

Anotace: Básně v próze a v menším počtu též veršované útvary sbírky vybízejí k tomu být čteny znovu a znovu, vždy jinudy a jinak, jako by se snažily, aby jim bylo dobře porozuměno. Zároveň se důsledně vyhýbají jakékoli jednoznačnosti a stabilitě. Mobilizují intelekt i smysly čtenáře, zvou ho k aktivnímu dotváření významů, nepodbízejí se. Provokují každého, kdo chce mít všechno jasně nalinkované. A přece jejich smysl je svým způsobem dobře zřejmý – přes veškerou roztříštěnost a divokost imaginace spojuje sbírka Formaldehyd tyto střípky obrazů a výpovědí do dobře soudržné, ale zároveň velmi temné reflexe světa, který nejspíš zešílel.       

Daria Gordova (*1996) je básnířka a hudebnice. V listopadu 2025 vydala svoji prvotinu s názvem Formaldehyd u nakladatelství Protimluv, která se dostala do širší nominace na cenu Magnesia Litera 2026 v kategorii Debut roku. Přispěla rovněž do almanachu Zde je místo k vyklepání snů (2025) a publikovala mj. v revue Protimluv, časopisech Tvar a Glosolália nebo na literárním webu Nedělní chvilka poezie. Její básně byly přeloženy do lužické srbštiny a do němčiny pro antologii Die Seele des Nebels v nakladatelství Wunderhorn. Před rokem založila na Instagramu projekt #čtemeženy, kde propaguje tvorbu českých básnířek. Kromě literatury se věnuje i hudbě a je členkou zvukového tělesa údk.       

„Ve své poezii se zabývám bezútěšnou analýzou vnitřního světa a detailními popisy nejkritičtějších stavů mysli. K chybějícím zábleskům naděje se přidává téměř úplná ztráta osobnosti a její bezúspěšné, zároveň nekonečné hledání. Formaldehyd je tedy sbírka existenciálních záznamů o jsoucnu, multilingvismu a rozkladu rozkladů. Vyhýbám se řádkovým veršům, píšu je formou téměř příběhů, jež někdy připomínají náčrty zapomenutých deníkových záznamů,“ popisuje Daria Gordova.        

Martin Kanaloš: Já, Tran a všechno ostatní (Kher)       

Nominace za inkluzivní, citlivou, a přitom drzou novelu o přátelství dvou kluků, kteří dospívají na okraji společnosti a rozhodnou se vzít život do vlastních rukou.       

Anotace: Dva obyčejní kluci z gymplu, co nemají moc peněz. Poloviční Rom Dezi a poloviční Vietnamec Tran, dva outsideři z rozpadlých rodin trčí v paneláku na sídlišti, zatímco si jejich spolužáci z maloměstského gymplu užívají mládí a výhod blahobytu. Jednoho pátečního večera se místo tradičního pozorování hvězd rozhodnou vetřít na jeden nóbl večírek k holkám z předměstí a život, který byl do té doby překážkovou dráhou, se stane ještě o něco zamotanějším… Novela debutujícího autora, v níž se mísí sociální realismus s černým humorem, vypráví poutavým a drzým jazykem o tom, jaké to je nezapadat a zakopávat o každodenní realitu Česka. Přibližuje zrání „rozhněvaného mladého muže“ a naznačuje, kde selhává společnost, a kde svou práci musí odvést každý sám.       

Martin Kanaloš (*1997) se narodil v Sokolově. Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již během studií působil v Národní galerii a v Národním muzeu. Psaní se věnuje od dětství. Publikovat začal až v roce 2021. Jeho povídky vyšly v časopisech Respekt, Tvar a Magnus, který vydává J&T Banka. V roce 2025 debutoval novelou Já, Tran a všechno ostatní. V rámci autorských čtení vystupoval na Světě knihy a Knihexu, kde představil svou debutovou novelu. V současné době žije v Praze a působí jako historik umění. Je členem Asociace spisovatelů.       

„Snažil jsem se zachytit příběh a postavy, které v české literatuře ještě nebyly zobrazeny, a přece jsou součástí našeho každodenního života. Kniha je výpovědí, ale také sondou do současné české společnosti,“ sdělil Martin Kanaloš.        
                                                                               

O Ceně Jiřího Ortena

Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v roce vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb, Vojtěch Vacek, Filip Klega či Marek Torčík. Laureátem Ceny Jiřího Ortena 2025 se stal Lubomír Tichý se svou debutovou básnickou sbírkou Místní.

Cena Jiřího Ortena 2026 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum.                                        

Oficiální web: www.cenajirihoortena.cz

Zdroj: SČNK, Mgr. Marcela Turečková, +420 604 200 597, tureckova@sckn.cz, www.sckn.cz