KOMENTÁŘ – Na červencové schůzi sněmovny jsem přivítala návrh několika poslanců KSČM, který ruší „stropy“ pro výpočet zdravotního pojištění u vícepříjmových skupin obyvatelstva. Bylo by nejspíš srozumitelnější, kdyby už dávno přišla s tímto návrhem „vláda rozpočtové odpovědnosti“. Ta se k tomu ovšem nemá a návrhy opozice z pochybného principu šmahem odmítá.

Nemůže nám být přece lhostejné, bude-li úroveň zdravotní péče současnosti závislá, mj., na objemu financí veřejného zdravotního pojištění (v.z.p.). Ministerstvo však nejen dělá, že to nevidí, ale celá „koalice rozpočtové odpovědnosti“ není ochotna ani zvednout ruku pro návrh, který by situaci řešil ve prospěch lidí.

To, že se každý občan bez rozdílu solidárně podílí na velikosti balíku veřejné zdravotní péče, je nejvyšší princip, svědčící o pokrokové, moderní a civilizované společnosti. Mimochodem – právě tento princip je klíčový v politice amerického prezidenta Baracka Obamy, a to zákonně povinné pojištění veřejné zdravotní péče, které u nás už dávno fungovalo. A i kdyby se mu, po celé funkční období, nepodařilo nic jiného prosadit, zapíše se tímto pozitivním počinem do historie USA plným právem. Tento záměr nastolil už na počátku své prezidentské funkce, a zcela nedávno konečně uhájil.

V čem Obama vítězí, my degradujeme

V České republice jdeme postupně opačným směrem, jakoby Obamovi naproti. Tím lze připustit – obrazně řečeno – úvahu o konečném výsledku: prezident Obama se na evropskou pevninu zcela jistě přepraví a bude nahlížet do těch systémů v evropských západních zemích, které tento solidární princip mají již dávno zakotvený. Naše postupy, pod vedením pravicových vlád, nás, naproti tomu, zavedou do Atlantického oceánu, kde se utopíme. Hořké přirovnání.

A to nemluvím o tom, že neexistuje ani aktuální a jasná věcná koncepce zdravotnictví, tj. jaké chceme mít zdravotnictví, tedy nejlépe středoevropského typu, ani kam to zdravotnictví chceme směřovat v zájmu občana ČR, a teprve pak se postarat o to, jak bude optimálně zdravotnictví financováno. Bohužel, návrh koncepce zdravotnictví můj a mých spolupracovníků, byl sice červenci 2005přijat Paroubkovou vládou, k jeho následné realizaci však nedošlo.

Zrušili jsme nemocniční lůžka bez analýzy o jejich potřebnosti. Co přijde na řadu dál?

Stávající postupy vedou k nežádoucím zákrokům v organizaci zdravotní péče, které mi připomínají „nastřelené“ návrhy z konce minulého století od pana ministra Stráského. Ten, pro tehdejší třetinový deficit financí ve v.z.p., navrhnul šmahem zrušit třetinu nemocničních lůžek, aniž by předcházela jakákoliv analýza o jejich potřebnosti, využití apod.

Podobně se hodlají zachovat současné zdravotní pojišťovny, které podepsaly koncem minulého roku tzv. „memorandum“ s příslibem, že jimi navrhovaná redukce a restrukturalizace lůžek by měla být administrativně uskutečněna po jednáních se zřizovateli zdravotnických zařízení do 30. 6. 2012.

Pokud je mi známo, ani tento problematický návrh není dosud završen a nejistota a pochybnosti zdravotnických zařízení, ale zejména spoluobčanů, se proto protáhne do samého konce kalendářního roku.

Přicházíme nejen o lékaře a sestry, ale o dobře sehrané odborné týmy

Díky těmto vpravdě existenčním nejistotám se začínají rozpadat pracovní kolektivy zdravotníků, především v krajských nemocnicích, a tím se podaří poněkud nenásilnou cestou zlikvidovat síť zdravotní péče nemocničního typu, dokonce i v základních oborech. Tím se výrazně omezí dostupnost zdravotní péče a dojde k tzv. „úspoře financí“ ve v.z.p. A nejen to. Systém je a bude finančně posilován zvyšováním spoluúčastí skutečně nemocných, čímž se dále destruuje tolik cenný solidární princip…

Takto si šetření ve zdravotnictví opravdu nepředstavujeme. Znovu opakuji: spějeme tím k dvojímu typu zdravotní péče. K nepřímé, ale možná dokonce k přímé eutanázii. K vydírání nemocných občanů, k pořádání dobrovolných sbírek na financování nutné rehabilitace zdravotně poškozených dětí, k omezování dostupnosti lékové terapie, k omezování léčebné rehabilitační péče a lázeňské léčby dětí i dospělých. Dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho. Vskutku nedůstojný stav a věřte, že pro tyto degradační a neracionální postupy jsem medicínu nestudovala…

Přemýšlejme, jak peníze pro zdravotnictví získat, ne jak je škrtat

Věnovala jsem se celý život svým pacientům, a to nejen svědomitou péčí u lůžka, ale i kontinuálním celoživotním vzděláváním s absolvováním atestací, s aktivní účastí na kongresech, publikační činností, a v neposlední řadě i výukou budoucích lékařů a zdravotních sester.

Podporuji proto návrh, který by měl významně zlepšit příjmovou stránku v.z.p., a tím neodvádět pozornost zdravotníků od nemocných lidí. Stranou těchto snah by však neměl zůstat ani demokratický stát. Měl by periodicky zvyšovat pojistné za státem placené pojištěnce a případně počítat i s intermitentní větší finanční injekcí. Dokud nedojde k pozitivním a racionálním změnám v organizaci zdravotní péče, se zájmem o zachování její důstojnosti, dostupnosti, kvality a efektivity, bude pokračovat i potíž s jejím financováním.

O tom však nemohou sólově rozhodovat zdravotní pojišťovny! O tom se pokouší rozhodovat ministr zdravotnictví Leoš Heger, a to zavedením dlouho diskutovaného systému DRG (platba za diagnostickou skupinu). Ostatně, proč ne? Gestorem úrovně zdravotní péče je přece v České republice vláda.

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..