PRAHA – 16. srpna uplynulo 91 let od navázání diplomatických vztahů mezi Uruguayí a Československem v roce 1921. Uznání našeho státu jako takového však proběhlo již dříve a vlastně aprobace naší první ústavy z 29. listopadu 1920 přispěla i k navázání výše zmíněných vztahů.

 V srpnu 1921 předal svoje pověřovací listiny presidentu T.G.Masarykovi p. Luis Garabelli v hodnosti zplnomocněného ministra a mimořádného vyslance, jehož sídlem byla Vídeň. V té době byl presidentem Uruguaye p. Baltazar Brum.

Od 30. let dvacátého století se diplomatické vztahy rozjely naplno

Stálou misi v Praze otevírá Uruguay v roce 1930 a mimořádným vyslancem a ministrem se stává p. Eliseo Ricardo Goméz.

Z naší strany jsme nejdříve jmenovali honorárního vicekonsula p. Jana Sykáčka v roce 1924, který v roce 1930 byl povýšen na konsula a teprve v roce 1934 byl tentýž pán jmenován honorárním generálním konsulem. V roce 1931 byl vedoucí československé diplomatické mise v Buenos Aires Eduard Machatý jmenován i zmocněncem pro Montevideo resp. Uruguay.

Prvním naším vyslancem v Montevideu, byť konkurentním, se stává v dubnu 1935 František Kadeřábek, který měl sídlo v Buenos Aires. Československá vláda se rozhodla ještě těsně před válkou otevřít v Montevideu vyslanectví (25. března 1938), avšak vzhledem k dalším událostem toho roku již k tomuto aktu nedošlo.

Československo otevřelo svoje vyslanectví v Montevideu až po válce v roce 1947 10. ledna, a prvním vyslancem se stává p. Miroslav Rašín, syn bývalého ministra první republiky Aloise Rašína. Vyslancem nebyl dlouho, protože po únorových událostech r. 1948 odchází do exilu a zůstává v Uruguayi. Naše vyslanectví v Montevideu bylo povýšeno na velvyslanectví 5. dubna 1964.

Uruguay uznal exilovou vládu Eduara Beneše

Velmi důležité ve vztazích obou zemí je válečné údobí II. světové války. V roce 1939 na základě vypovězení styků mezi Argentinou a v podstatě neexistujícím Československem, dr. Kadeřábek předává úřad Němcům a přenáší svou misi do Montevidea, kde nachází pro svou diplomatickou činnost útočiště. Odtud např. pomáhá organizovat nábor československých dobrovolníků do armády v podstatě z většiny latinskoamerických zemí.

Dle uruguayských pramenů již 30. září 1941 předává ministr zahraničních věcí dr. Alberto Guani nótu československému ministru zahraničních věci v exilu J. Masarykovi, v níž Uruguay uznává československou exilovou vládu na čele s dr. Eduardem Benešem (české prameny uvádějí datum až 20. dubna 1942). Již 29. července 1942 je podepsán kabinetní list pro Artura Pratse, který se 6. srpna téhož roku stává akreditovaným chargé d´affaires u československé vlády resp. ministerstva zahraničních věcí. Jako sekretář byl do funkce uveden p. Julio Lacarte Muro. Oba tito pracovníci byli diplomatickými funkcionáři uruguayského vyslanectví v Londýně.

Uruguay zachraňoval životy Čechoslováků

Z naší strany byl dr. F. Kadeřábek ve své funkci potvrzen pro Montevideo již 17. Dubna 1942. Je třeba vzpomenout i skutečnosti, že uruguayský zástupce v Société des Nations v Ženevě předal našemu zástupci, který neodevzdal svůj úřad Němcům, jak zněl příkaz, diplomatický kufřík s množstvím prázdných uruguayských pasů s příslušným vízem, aby v Československu zachránil, dle možností, kohokoliv jen bude možné. V roce 1993 se pak pan velvyslanec Kopecký čirou náhodou při své služební cestě do Caracasu ve Venezuele, setkal s potomky takto zachráněných lidí.

S Uruguayí jsme po celou dobu trvání diplomatických styků neměli žádné problémy, jako tomu bylo např. s Argentinou, Chile či Peru, kdy tyto země v různých dobách styky přerušily a opět je navazovaly. Rovněž při dělení Československa na dvě země Českou republiku a Slovenskou republiku, Uruguay hned 1. ledna 1993 uznala obě nezávislé republiky.

Ne Česko, ale současná vláda hází přátelství pro ni „nedůležitých“ zemí přes palubu

Prvním velvyslancem Uruguaye v České republice ještě v roce 1993 se stal p. Antonio Camps a z naší strany na jaře roku 1994 nastoupila do funkce mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně v Montevideu paní dr. Věra Zemanová.

Bohužel, je obrovská škoda, že se naše země po dlouhé historii velmi dobrých vztahů mezi námi a Uruguyí rozhodla v r.2009 uzavřít misi v Montevideu a přenést její působnost opět do Buenos Aires. Náš majetek v Montevideu je v prodeji a v tomto kontextu to vypadá, že naše mise nebude již v budoucnu obnovena a zůstane v konkurentní podobě. Je pravda, že i řada bohatších evropských států je v podobné situaci, kdy se potýkají s úsporami v rozpočtech, ale jak se v diplomatickém světě traduje: ,, Snadno se ze země odejde, ale těžko se do ní vchází…..“ a připomeňme si i důležitou diplomatickou poučku : „Není malých zemí!!“

Je potřeba také ještě zdůraznit, že Montevideo je v současném latinskoamerickém světě významným městem, protože nejen, že je sídlem ekonomického uskupení MERCOSUR a ALADI, ale od lońského podzimu i sídlem latinskoamerického Parlamentu „Parlatin“. Tím se stalo jakýmsi latinskoamerickým Bruselem.

Umíte si představit, že by Česká republika neměla v Bruselu své diplomatické zástupce?

Očekávali jsme, že dojde nejenom k důstojnému připomenutí si tohoto významného výročí, ale vzhledem k mnoha novým skutečnostem, především k přehodnocení rozhodnutí z roku 2009.

Nicméně, stejně jako MZV mlčky přešlo toto výročí, bohužel stejně tak byly pro něho nezajímavé všechny tyto nové skutečnosti a možnosti.

Jan Kopecký ( Předseda České Iberoamerické společnosti, Ex-velvyslanec České republiky v Argentině a Paraguayi,Peru a Bolívii)

Antonín Seďa (př. Meziparlamentní skupiny přátel s Latinskou Amerikou)

Dana Váhalová (čl. Meziparlamentní skupiny přátel s Latinskou Amerikou)

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..