KOMENTÁŘ – Za rok tomu bude už čtyřicet let, kdy armádní jednotky pod velením generála Augusta Pinocheta zaútočily na prezidentský palác v Santiago de Chile, a svrhly tehdejšího socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, který byl později nalezen mrtvý.

Chilští i zahraniční experti léta zkoumali, zda se jednalo o vraždu nebo sebevraždu. Jasno bylo až v roce 2011 – Allende se zastřelil Kalašnikovem.

Další tisícovky lidí však zabili přímo Pinochetovi vojáci, mnohé z nich na stadionech, na veřejných lynčích, další byli shozeni z vrtulníků do Atlantického oceánu, přičemž jim byla rozřezána břicha, aby nevyplavali. Suma sumárum: v průběhu Pinochetovy diktatury (1973-1990) byly v Chile popraveny tisíce lidí, tisíce jich zmizely a desetitisíce byly vězněny a mučeny. Ani dnes ještě nejsou známá přesná čísla.

Když Pinochet vykonal krvavý převrat, byl mi jeden rok. Neměla jsem tehdy tušení, že jsem vnučkou brazilského politika a odboráře Benedikta Cerqueiry, který působil ve Světové odborové federaci a se svou manželkou,a s mou dosud žijící babičkou Iracemou, Pinochetův krvavý převrat v Chile natvrdo prožil.Z vyprávění vím, že jim šlo o život. Můj děda byl spojencem prezidenta Allendeho, chtěl spravedlivější společnost, aby i ti nejchudší měli nárok na důstojný život.

Pinochetův režim byl koncem nadějí na sociální vývoj v Chile

Svítala naděje, sociální skupiny se sbližovaly. Místo složitých a trpělivých řešení však náhle nastoupily Pinochetovy pistole, sbližování byl konec. Dědeček si svůj život zachránil jen tím, že nebyl chilský, ale brazilský, občan – byl schován na půdě panamského velvyslanectví, kam noha chilského vojáka nesměla vkročit.

Babičce drželi Pinochetovi vojáci pistoli u hlavy, než odletěla letadlem ze země. Jejich další „štací“ byla Panama, kde žili do doby, než v rodné Brazílii skončila vojenská diktatura, nikoli nepodobná té chilské.

I Latinská Amerika má své 11. září

Mnoho jejich přátel, známých i neznámých neměli štěstí Pinochetův úder a režim přežít, zemřeli pod palbou pistolí či byli umučeni v lágrech jen kvůli tomu, že měli levicové smýšlení, že byli komunisté, socialisté, odboráři…

Jedenáctého září si lidé nejen v Latinské Americe připomínají jejich památku i varovné memento té doby. Jedenácté září 1973 je datem, na které bychom neměli zapomínat ani v České republice.

Autorka Andrea Cerqueirová je parlamentní zpravodajka a publicistka

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..