KOMENTÁŘ – Ukrajině se daří šokovat celý Evropský parlament. Ve středu 9. října nedorazila ukrajinská delegace na předpřístupová jednání Ukrajiny k EU do Štrasburku. Ukrajinská delegace z koaličních a opozičních poslanců se nedohodla, kdo ji povede. Tak to odpískali. Nepokládali ani za nutné o tom informovat Evropský parlament. Proč také, oni tam nebudou.

 Týle dvě matky cucá, kterýpak bude chutnější?Poté, co si člověk zažije a vyposlechne různé naše domácí anabáze, ať už ve SPOZ nebo i v dalších stranách, anebo si případně vzpomene na debaty v parlamentu, může nabýt přesvědčení, že ho hned tak něco nepřekvapí. Vzápětí je ovšem vyveden z omylu.

Opovážlivost, které se dopustili ukrajinští poslanci, Evropský parlament ještě nezažil. Země, která se nejspíš měla, podle evropských zákonodárců, tetelit radostí, že o ni Evropa stojí, prostě nedorazila, aniž by poslala slovo omluvného dopisu. Přitom šlo o zasedání Výboru pro parlamentní spolupráci EU – Ukrajina. Jednání, plánované na středu 9. října skončilo, aniž by začalo.

Ještě více musela šokovat všechny evropské parlamentáře skutečnost, že příčinou absence se staly vnitřní spory delegace o tom, kdo ji povede, zda zástupce vládnoucí koalice, nebo opozice. «Pochopit a přijmout tento krok je velmi obtížné Ve své politické praxi jsem se s něčím takovým ještě nesetkal», řekl pro stanici Deutsche Welle britský europoslanec Charles Tennock.

Hrozba otevřeným dopisem musela Ukrajince vyděsit k smrti

Další člen výboru, polský poslanec Marek Sivec, byl neméně zaskočen a konstatoval, že Ukrajinci hrají proti pravidlům. «Byl tu Majdan, byl Kučma i Janukovič, ale vždy jsme měli partnery z obou stran», konstatoval Sivec. Navrhnul sestavení otevřeného dopisu pro média, že jednání před summitem ve Vilniusu byla paralyzována bojkotem ze strany ukrajinské Rady (parlamentu). «Myslím, že bychom neměli být zdrženliví ve svých výrocích», dodal. A co na to Ukrajina? Napadá mě v této souvislosti jen odpověď neznámého vojína z písně Karla Kryla.

Zdá se, že rozhořčenost europoslanců nezná mezí. Bodejť, zvykli si, že jsou polobozi, a najednou… nějaká Ukrajina. Je pravda, že česká politická scéna si o čistotě může nechat tak leda zdát, ale takový plivanec směrem k EU, by si určitě nedovolila. Na to jsme přece jen příliš europeizovaní.

Jak to všechno vzniklo?

«Hned po volbách se nově zvolení poslanci Nejvyšší Rady nejprve nemohli dohodnout, kdo bude do delegace zařazen. Delegace byla sestavena teprve poté, co se do toho vložil přímo předseda Rady Rybak», řekl ukrajinský poslanec, který žádal, aby jeho jméno nebylo zveřejněno.

Když už se prý dohodli na složení, jednání rozjitřil návrh, že delegaci povedou dva lídři – jeden od opozice, jeden od vládnoucí koalice. Na jejich jménech se, podle zdroje, ukrajinští zákonodárci nedokázali shodnout vůbec. Tak to prostě odpískali.

A jak to asi dopadne?

Je pochopitelné, že EU bude potřebovat nějaký čas, aby tuto tvrdou diplomatickou halušku ukrajinské provenience strávila. Nicméně, existují vyšší zájmy a naštvat Rusko je podle všeho priorita číslo jedna. Takže lze očekávat, že po příslušném diplomatickém zavrčení se najde nový termín, pokud možno ještě před summitem ve Vilniusu, a všechno se vrátí do původních kolejí.

Co je ale jisté, že si v tuto chvíli musel Evropský parlament uvědomit, že není pupkem světa, a to je po čertech hořká pilulka. Už nyní je totiž zřejmé, že si nebude moct dovolit jednat s Ukrajinou tak direktivně, jako s Českou republikou, nebo jinými, postsocialistickými zeměmi. Tím spíš, že EU plánuje vyhovět nabídce prezidenta Janukoviče a vyprovodit své Romy na ukrajinské území. No, a to může být pro Evropu také hodně velké lákadlo. Ovšem vzhledem k tomu, že Čína odkoupila zhruba desetinu území Ukrajiny pro své zemědělství, může začít být demografické složení této země vpravdě interesantní. Tak mě napadá, kdo se co od koho naučí?

Jsme možná až příliš servilní. Nemusíme být hned hulváti, ale trocha hrdosti by nám nezaškodila

Navíc má Ukrajina v záloze celní unii s Ruskem, takže, když nebude Evropa, bude celní unie. Ukrajina tak bude jako ono pověstné «týle» krmící se od dvou matek. Má nyní možnost výběru, ke kterému cecíku se přitulí, který pro ni bude lákavější. Takže Evropa může nadávat jen chvilku a pak musí onen cecík naplnit něčím atraktivním, aby to byla právě Evropa, kterou Ukrajina hrdě «obohatí». Je celá ta akce náhoda, nebo v tom může být i záměr?

Situace totiž velmi připomíná dohadování WTO s Ruskem. 18 let čekalo Rusko na přijetí. Plnilo všechny požadavky WTO a chovalo se jako řádný adept. Žádný posun ovšem na obzoru nebyl. Až prezident Putin po svém návratu do nejvyššího úřadu bouchnul pěstí do stolu a konstatoval: «Jakého čerta (výrok zmírněn) by nás do WTO brali, když stejně plníme všechno, co po nás chtějí. Dost!» A světe div se, žádné bububu, žádné odmítání. To co nešlo 18 let, bylo najednou jako zázrakem vyřešeno během půl roku a Rusko vstoupilo do WTO. Otázka proto zní, zda bychom také neměli poněkud ubrat na servilitě vůči našim západním spojencům? Když si necháme všechno líbit, k užitku to nebude nikomu, a nejméně Česku.

Sdílet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.